wz

Po stopách prvomájové pivovarské medaile z Úštěku

VÁCLAV HRUŠKA - ZBYNĚK LIKOVSKÝ

MedUstek.jpg (23548 bytes)

Je všeobecně známo, že v Čechách byl Svátek práce poprvé slaven 1. května 1890. Slavný Nerudův fejeton o první prvomájové dělnické manifestaci v Praze četl snad každý.1)

Kromě písemných pramenů, především ohlasů v tehdejším tisku, se na tento den, nesmazatelně zapsaný do historie našeho dělnického hnutí, zachovalo jen nemnoho památek. Nejznámější z nich je dnes už velmi vzácný prvomájový odznak účastníku pražské manifestace v podobě nevelké medailky podložené rudou stuhou. 2)

Existuje však ještě jedna mnohem méně známá medaile, tzv. pivovarská, která nám tento významný den připomíná. Je ražena z cínu, má průměr 29,8 mm, zvýšenou hranu o síle cca 2 mm a hmotnost 9,2 g. Její součástí je závěsné ouško. Na líci je celá postava rytíře v brnění zpředu, s mečem u pasu, pravou rukou přidržuje k boku helm s třemi pštrosími pery a dalšími heraldickými atributy, ve zdvižené levici drží napěněný pohár. Kolem v mezikruží, tvořeném ozdobnou stuhou, je v horní polovině frakturou (švabachem) opis: Ritter Brauerei, dole pak - Bohuslav Niklas Auscha. Rub nese ve vnitřním perličkovém kruhu čtyřřádkový latinkou psaný  text: SEINEN/VEREHRTEN/GASTEN/GEWIDMET pokračující v mezikruží opisem ZUR ERINNERUNG (v jeho horní) a AN DEN 1. MAI 1890     (ve spodní polovině).3)

Vydavatele této pamětní ražby, na rozdíl od medailéra a ražebny, sice známe, ale ani o něm však nevíme zdaleka tolik, abychom mohli s určitostí říci, co ho k vydání medaile s "prvomájovým" textem vedlo.

Sládek B o h u s 1 a v M i k l a s (1851-1916) se psal ve všech dochovaných dokumentech vždy s počátečním velkým M a nikoliv jako                 N i k l a s , jak je zcela výjimečně vyraženo na medaili buď omylem, nebo poněmčením jeho jména. V roce 1873 nastoupil jako sládek ve Stodu. Poté odešel na čas do Ruska a po návratu si se společníkem pronajali v létech 1886-1889 pivovar v Liběšicích u Úštěku. Ještě v témž roce 1889 se však Miklas osamostatnil a zakoupil pivovar v Úštěku (tehdy Ouštěk-Auscha v okrese Litoměřice), který vlastnil až do roku 1904. kdy odešel podruhé do Ruska. Posléze se po opětovném návratu stal od r. 1908 sládkem a ředitelem pivovaru v Králíkách.4)

Bohuslav Miklas byl po celý svůj život, nevyjímaje ani období vlastního podnikání v Úštěku, sládkem v malých pivovarech. Nepochybně ho proto ovlivňovala nelehká sociálně-ekonomická situace pivovarnictví druhé poloviny 19. století se specifickým prostředím četných drobných pivovárků, kde "pan starý" a jeho "chasa" žili v téměř patriarchálních vztazích jako jedna rodina a v úmorné denní dřině společně sváděli předem ztracený existenční zápas v zostřujícím se konkurenčním boji. Tlak nově vznikajících velkopivovarů vedl totiž k postupnému zániku dalších a dalších menších podniků. Jenom od r. 1868 před zrušením propinačního práva zaručujícího odbyt piva,panským a méšťanským pivovarům,5) během pouhých jednadvaceti let poklesl jejich počet v Čechách z 998 o dalších 232 drobných závodů. Propuštěný personál zůstal většinou bez práce, neboť nové, kapitalistické velkopodniky s plně zprůmyslněnou výrobou nepotřebovaly zdaleka tak vysoký počet pracovníků jako zaniklé drobné pivovary, založené na ruční práci. Jejich zaměstnanci i včetně sládků se přitom nemohli v důsledku roztříštěnosti pivovarnictví ani účinně bránit a marně hledali práci. Na každé uvolněné místo se hlásily celé stovky uchazečů a mnozí proto odcházeli za prací do ciziny.

Nepřekvapilo by tudíž, kdyby Miklas v této situaci počal inklinovat k šířícím se socialistickým myšlenkám, a to i v době,kdy se mu začalo dařit zdánlivě trochu líp a zmohl se dočasné na vlastní pivovar. Přesto musel neutěšený vývoj a nevyhnutelný konec celkové i vlastní situace znát a předvídat. Jeho úštěcký pivovar s kapacitou varny 50 hl nepatřil ani ke středním podnikům. Je to patrno i z výstavů piva, které činily ještě v roce 1895 6783 hl, v období let 1901/1902 jen pouhých 3450 hl. Existenční starosti mohly mít tedy vliv na kladný vztah Miklase k dělnickému hnutí do té míry, že umožnil schůzky i příslušníkům dělnických spolků ve svém výčepu, chráněných statutem veřejné místnosti před pronásledováním úřadů. Možná, že vydáním své pamětní medaile ke dni 1. máje chtěl vyjádřit svoje skutečné, dosud skryté smýšlení. Alespoň známá fakta o sociálně-ekonomických poměrech v pivovarnictví konce 19. a počátku 20. století k tomuto výkladu svádějí.

V protikladu je ovšem sdělení za něž vděčíme řediteli litoměřického okresního archívu. PhDr. J i n d ř i c h u T o m a s o v i . Z jeho dopisu citujeme: "Ve věci úštěcké medaile Vás musím bohužel zklamat, protože nejde o doklad dělnického hnutí. V Úštěku byl tehdy znovuotevřen pivovar, který Miklas před několika měsíci získal. Slavnostní otevření se podle medaile mělo zřejmě konat l. května 1890, ve skutečnosti k němu došlo 30. dubna t. r. (Snad právě proto, že l. máj byl obávaným dnem dělnických manifestací.)" 6) Podle bádání dr. Tomase se na území dnešního litoměřického okresu konala dělnická oslava 1. máje jen v Roudnici. "V menších městech okresu se připravovala bezpečnostní opatření, ale dělnické projevy nejsou nikde dosvědčeny." 7)

Od sdělení dr. Tomase se ovšem liší dosavadní numismatická literatura, do níž medailku jako první uvedl M i r o s l a v M i c h á 1 e k . Za její objevení však ve skutečnosti vděčíme neznámému sběrateli z 90. let minulého století, z jehož rozsáhlého soupisu "Medaile, mince, známky a odznaky měst a míst českých" M. Michálek čerpal, neboť originál medaile neměl k dispozici. Přesto ji na základě původního neúplného popisu bez váhání přiřadil k dělnickým ražbám. Vycházel přitom z faktu, uvedeného v knize J. J a r s c h e l a , že v roce 1889 byl v Úštěku založen "pomocnický spolek" (Gehilfenverein), tj. dělnická organizace, která mohla případně připravovat prvomájovou oslavu v roce 1890. 8)

Exemplář úštěcké medailky objevil M. Michálek až po jejím zveřejnění v kolekci ve své době známého pokrokového dělnického sběratele a lidového umělce V á c l a v a K o t r b a t é h o (1892-1967) v Rožmitále pod Třemšínem, který ji řadil na čestné místo vedle známé pražské prvomájové medaile. Není bez zajímavosti, že námi popisovaný exemplář je právě onou medailí z Kotrbatého sbírky, který ji vlastnil dlouhou řadu let, ještě z dob pražského pobytu, kdy se ve Společnosti přátel drobné plastiky velice aktivně zúčastňoval sběratelského ruchu."

Úštěcké medaile, jak se zdá; byly zřejmě vyraženy v nevelkém počtu, takže se dnes nenacházejí ani ve sbírkových fondech našich předních numismatických pracovišť. Není proto zcela vyloučeno, že Kotrbatého exemplář by mohl být totožný s medailí, uvedenou v již vzpomenutém seznamu neznámého sběratele, z něhož čerpal M. Michálek.

Ačkoliv se nám podařilo Michálkovu publikaci doplnit podrobnostmi o Bohuslavu Miklasovi (Niklasovi), vznik a účel jeho prvomájové medaile zůstává i pro nás nejasný a naše úvahy mají ráz pracovních hypotéz, kde přes jednoznačné sdělení tak seriózního badatele, jakým je               dr. Tomas, zůstává řada nevyjasněných otázek. 10)

Přesto se domníváme, že oživit problematiku této "zapomenuté" prvomájové medaile v předstihu k blížící se slavné stoleté historii dělnických 1. máju bylo obecné prospěšné, a to i v případě, že vydavateli nešlo skutečně o upomínku na dělnický svátek v památném roce 1890, který nám ražba mimoděk připomíná. Za jakékoliv další informace a připomínky, které účel medaile mohou dále objasnit, budeme naší veřejnosti vděční.

 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1) N e r u d a, J . : Byl První máj. Národní listy 30, 1890, č. 122, z 4. 5., s.1.

2) M i c h á 1 e k , M . : Medaile z počátků dělnického hnutí 1868 - 1. 5. 1890, Num.. sborník 2, Praha 1955, s. 143 a 157, tab. IX, č. 126 a. b.

3) V překladu: svým váženým hostům věnuje - v upomínku na 1. máj 1890 ; Rytířský pivovar - Bohuslav Niklas Úštěk.

4) H a n á k o v á , Z . : v dopise z prosince 1986: „k pobytu v Králíkách nám sdělila charakteristiku jeho osobnosti tamní matrikářka, která získala cenné údaje od místního pamětníka B. Ptáčníka, jehož otec sloužil u Miklas v pivovaře jako kočí. Miklas byl k dětem zaměstnanců hodný a štědrý. Do Králík přišel již jako starší pán s bílým plnovousem, měl zde přezdívku "ruský mužík". Mluvil velmi špatné německy. Po uzavření pivovaru v r. 1914 se odstěhoval do Prahy. Lze usuzovat. že to byl dobrý člověk, který i když žil v městě, kde byla jen menšina Čechů, s nimi se stýkal a německý ,jazyk užíval málo, jen při obchodních stycích…“

5) B a r t o ň , A.: Propinační právo. Kvasný průmysl 29, 1983, příl. Kvas č. 9 s. 1.

6) T o m a s , J.: v dopise z 3. 11. 1986. Srov. Leitmeritzer Zeitung z 3.5.1890, č. 35, s. 538 „…otevření "Auschauer Ritterbrauerei" se konalo v Rytířském sále bývalého úštěckého hradu, vyzdobeného "altdeutsch" se staroněmeckými „Trinkspriiche·" na zdech. K četnému měšťanstvu z místa i okolí promluvil za městské zastupitelstvo notář Bohm, hrála kapela 74. pěšího pluku, podávalo se bohaté občerstvení…“

7) T o m a s , J.: 1. máj 1890 na Roudnicku a Litoměřicku. Kulturní měsíčník. Roudnice n. L. 1980, s. 102.

8) M i c h á 1 e k , M.: op. cit., s. 142 a 143. pozn. 81: K tomu srov.
J a r c h e l . J.: Geschichte der Stadt Auscha. Auscha 1922, který uvádí, že v roce 1889 byl v Úštěku založen "pomocnicky spolek" (Gehilfenverein). Jeho členy byli podle M. Michálka jistě dělníci úštěcké textilní továrny Leitenbergerovy a pravděpodobné i dělníci na stavbě trati Velké Březno-Verneřice-Úštěk, uvedené do provozu 17. srpna l890.

9) M i c h á 1 e k , M.: op. cit.. s. 143, pozn. 81 a s, 157., č. 125 - tam uveden nepřesný průměr medaile 31 mm, správné pouze 29,8 mm. Dříve odstraněné ouško doplnil dnešní vlastník. Srov. H r u š k a . V.: K nedožitým devadesátinám Václava Kotrbatého. Drobná plastika 1. Praha 1983. s. l0-16.

l0)Za zapůjčení medaile děkujeme O . K u c h a ř o v i z Příbrami, za účinnou pomoc při zjišťování životních údajů jejího vydavatele Z . H a n á k o v é z Králík, za sděleni některých okolností vzniku a účelu medaile PhDr. J. T o m a s o v i, řediteli OA v Litoměřicích.